Únor 2009

27.02.09-Prvně na lyžích

28. února 2009 v 22:04
Včera jsem prožil opravdu pěkný den . Dostal jsem pozvání od sestřenky ,abych se sní vydal na hory na lyžování. Že prý už tam je její sestra a nechce se jí samotné. Velmi rád jsem souhlasil i když po pravdě na lyžích jsem stal jen jednou v životě a to 7 třídě na lyžáku . A to si pamatuji že my nešlo . Takže to bude moje premiéra . Všechno co jsem potřeboval jsem si půjčil v půjčovně a to docela levně ,pouhých 300 kč za komplet na 2dny. Ráno jsme měli vyrazit přesně 7hodin ,s tím že prý v 9 musíme být na sjezdovce. Ale znáte ženský ,už ráno mi psala že nestíhá a že mám dorazit o 10 minut déle. Nakonec jsem stejně vyrazily o 20 minut později. Ale byla sranda, už jsem se totiž s Renatou (SESTŘENKA)dlouho neviděli . Cesta nám ubíhala ve znamení hádání o tom jaké bude hrát radio a že jedu pomalu. Nevím co se jí nelíbilo jel jsem 100 skoro všude. No je pravda že i po dálnici. Ale to víte při vetší rychlosti bych si neužil krajiny. A že bylo na co koukat. Od Turnova už bylo všude plno sněhu. Jen jsem si říkal když je tady tolik sněhu ,kolik bude v cíli naší cesty což byla Rokytnice n.j . Ale cesta byla v pohodě 9.30 jsme byli na parkovišti kde nás už čekala druhá sestřenka Petra. Zbývalo nám už jen dojít k lanovce. Tedy řeknu vám v lyžákách se chodí pěkně na ...... Ale přeci jen jsme se nakonec na vrchol kopce dostaly. Pohled dolu s kopce byl pěkný. Až mně trochu zamrazilo nebyl by tu pro začátek nějaký menší kopec. Petra mi sice všechno vysvětlila a ukázala ,ale když jsem se rozjel okamžitě jsem si to namířil přesně do toho místa kam jsem nechtěl. Takže po pár metrech jsem se už válel na zemi. Jestli to někdo natáčel tak se musel bavit. První jízda byla opravdu náročná . Jízdou k vleku ,jestli se to tak dá nazvat , jsem sebou praštil ještě asi 5. Další jízdy jsem zvolil raději ještě mírnější sjezdovku . Tady jsem měl pro změnu obavy s lanovky .Měli tam pomu. A stou nemám dobré zkušenosti . Nakonec jsem to zvládnul bez problémů . Alspon něco , postupem času mně nechali sestřenky mému osudu a šli jezdit na svoje sjezdovky.Já pokračoval ve svém učení a bojoval co to šlo. A musím se pochválit , postupem času jsem začal do toho dostávat. Ale to jsem si jen namlouval , když se objevily sestřenky že mají hlad a že zajdeme to hospůdky na jídlo. Problém nastal v momentě kdy modrá sjezdovka končila a mně čekal kousek červené které se nedalo vyhnout. Byl to sice krátký úsek asi 100 m ,ale to převýšení bylo strašné. Už do předu jsem věděl že tohle nebude dobrý. Vyjel jsem opatrně dolu ,ale po chvilce jsem nabral moc velkou rychlost na to abych to zvládnul , bacil jsem jsem sebou o zem . a odpočíval . Nic se mi nestalo a to bylo hlavní takže jsem si mohl dát zasloužené pivo v restauraci a k tomu docela dobré jídlo . Horší bylo že se nám s Petrou už ani nechtělo moc zvedat .Renata byla neoblomná a trvala na tom že musíme jít ještě jezdit. A tak jsme teda vyrazily .Holky na tu svou a já taky. Nevím co mi přidali do jídla ale najednou mi to šlo mnohem lépe . Kdyby tam nebyl ten kousek červené sjezdovky mohl bych se vydat na delší úsek. Pro jistotu jsem zůstal tam kde jsem ,stačí že to budu muset překonat ještě jednou a to až se vydáme k autu. Jak jsem se postupně lepšil a zvedal si sebevědomí ,čas ubíhal . Když dorazily holky jen jsem si pomyslel ,už jedeme dolu. Jo jo nastal čas maturity. Na hraně kopce jsem se zastavil a v duchu se si hledal tu optimální trasu jak to sjedu. Takhle jsem tam stal asi 10 minut a pozoroval ostatní . Pak jsem se nadechl a vyrazil . Moje pečlivě plánovaná trasa vzala za své hned na počátku . Stejnou cestu si vybral i někdo jiný a mnohem rychlejší a taky šikovnější. Obrátil jsem to tedy na druhou stranu . Potěšilo mně že jedu kam chci a že to zatím zvládám ,to ale přešlo v okamžiku když jsem najel na nějakou bouli která mně rozhodila . Bum a už jsem na zemi. Vstal jsem a zjistil že jsem už vlastně na konci. Maturitu jsem nezvládl ,ale osobně jsem byl spokojený za takový pokrok který jsem dnes udělal . Snad se ještě dostanu tento rok na lyže abych se mohl ještě zlepšit.

16.2.09

16. února 2009 v 16:44
Dnešní den byl ve znamení domácích prací. Nejdřív jsem si musel dojet do krámu a obnovit své zásoby v lednici. Výběr jídel se totiž povážlivě s tenčil. Když jsem tak bloudil mezi regály ,hledaje sýrové omáčky .Upoutala mně krabice s nápisem bramborové halušky, to bych mohl zkusit napadlo mně a krabice letěla do koše. Po příchodu domu jsem mi nechtělo nic dělat. Ale postupem času jsem se rozhýbal ,takže jsem si stačil vyluxovat , vyprat, umýt a zase ušpinit nádobí . Po tomto výkonu jsem zapnul internet abych se dozvěděl co nového ve světě. Ba dokonce jsem si i stačil přečíst nové příspěvky u přátel. Jen u Dani nic nového. Zato u M+V spousty nových super článku. Protože se mi už nechtělo dneska vařit nic co dlouho trvá ( nebaví mně totiž čekat u plotny než se něco ohřeje a já pak mohu pokračovat, mám rád jídla max. do 30minut.) rozhodl jsem že zkusím ty halušky. Pro jistotu jsem ještě zavolal mamce abych se poradil a ujistil na správném pracovním postupu. Teoreticky toho umím uvařit spousty ale raději se vždy poradím než začnu. Návod na krabici vypadal jedno duše a taky byl. Šlo to jako po másle. Problém nastal když se mi začalo nedostávat místa na lince( to je můj ustavičný problém ) Vyřešil jsem to hravě a přesunul nádobí co nepotřebuji na místo B2 tedy do dřezu. Asi za 20minut jsem měl plnou mísu jídla . Přišel čas popasovat se svým kulinářským výtvorem. Nedělal jsem si žádné iluze že by to mohlo být jako domácí halušky, přeci jen těstem s krabice brambory nenahradíš. O to vetší bylo moje překvapení když jsem ochutnal. Rozdíl byl jen nepatrný a navíc mi to i chutnalo . Měl jsem radost s mého úspěchu že jsem to skoro celé snědl . (porce pro 4) Po takovém to pracovním vytížení to vidím na telku nebo na knihu. Asi zvolím knihu a večer ,přesněji ve 20 .00 zapnu můj oblíbený seriál o vodácích na ČT 1. Všem doporučuji.

6.02.09

15. února 2009 v 9:56
V pátek brzy ráno mně budí bolest v krku a taky následný kašel. Krucinál ,to mně musí potkat zrovna dneska když mám jít do divadla s kamarádkou. To tam budou mít ze mně radost. No nic do večera ještě daleko,koupím si nějaké prášky a třeba to přestane.
Ale jak se dalo očekávat,tak se to nezlepšilo. Budu to muset nějak vydržet.
Do Prahy jsem vyrazil raději autem a docela to šlo ,sice se čas od času ozval kašel ,ale jinak dobrý. S kámoškou Míšou jsem se sešel přesně jak jsme si naplánovali . Ale za to u divadla na Fidlovačce jsme byli moc brzo. (asi o 45minut) Naštěstí už měli otevřeno tak jsme mohli do tepla. Dokonce měli i bary otevřený ,tak jsem si mohl dát v klidu čaj. Dokonce jsme zahlídli i Tomáše Töpfera.
Sice bylo ještě dost času do začátku ale šli jsme se již posadit. Divadlo je to opravdu krásné. Celé je dřevěné a to dokonce i sedačky pro diváky, jsou docela pohodlné. Když se k tomu přidá i dobré představení na jakém jsme byli mi(JULIE TY SJI KOUZELNÁ) máte o dobrou zábavu postaráno. Tedy pokud se vám nechce kašlat v momentech kdy se celé divadlo směje. Takže jsem si to nemohl vychutnat tak jako ostatní. Hlavně že Miška byla spokojená i když malinko naříkala že je to poněkud delší. Dokonce jsme na chvilku zapochybovali jestli už není konec ,ale kdepak byla jen přestávka. Druhá polovina představení utekla velmi rychle. Takže tet si jen počkat na ve frontě na oblečení a můžeme razit domů. Byl to dnes docela pěkný den. Tak jen doufám že zase brzy něco podnikneme .



1.02.09

2. února 2009 v 18:43
Austrálie ,to je název filmu který jsem včera navštívil . Už název napovídá o čem by to mohlo být .O čem to je , vám popisovat nebudu. Přišli byste o pěkný zážitek . Mohu napsat jen to že ten kdo má rád přírodu ,napětí a romantiku tak si přijde na své !! Podle mého názoru jeden s lepších filmu za poslední 2roky . Jestli na nej půjde Danča tak se do nej zamiluje a pustí si ho ještě jednou doma. Já jsem byl spokojený nadmíru snad bych jen upozornil na to že kdo se na ten film chystá at počítá stím že patří k těm delším filmům. Ale nudit byste se neměli takže se můžete vydat do kina...