27.02.09-Prvně na lyžích

28. února 2009 v 22:04
Včera jsem prožil opravdu pěkný den . Dostal jsem pozvání od sestřenky ,abych se sní vydal na hory na lyžování. Že prý už tam je její sestra a nechce se jí samotné. Velmi rád jsem souhlasil i když po pravdě na lyžích jsem stal jen jednou v životě a to 7 třídě na lyžáku . A to si pamatuji že my nešlo . Takže to bude moje premiéra . Všechno co jsem potřeboval jsem si půjčil v půjčovně a to docela levně ,pouhých 300 kč za komplet na 2dny. Ráno jsme měli vyrazit přesně 7hodin ,s tím že prý v 9 musíme být na sjezdovce. Ale znáte ženský ,už ráno mi psala že nestíhá a že mám dorazit o 10 minut déle. Nakonec jsem stejně vyrazily o 20 minut později. Ale byla sranda, už jsem se totiž s Renatou (SESTŘENKA)dlouho neviděli . Cesta nám ubíhala ve znamení hádání o tom jaké bude hrát radio a že jedu pomalu. Nevím co se jí nelíbilo jel jsem 100 skoro všude. No je pravda že i po dálnici. Ale to víte při vetší rychlosti bych si neužil krajiny. A že bylo na co koukat. Od Turnova už bylo všude plno sněhu. Jen jsem si říkal když je tady tolik sněhu ,kolik bude v cíli naší cesty což byla Rokytnice n.j . Ale cesta byla v pohodě 9.30 jsme byli na parkovišti kde nás už čekala druhá sestřenka Petra. Zbývalo nám už jen dojít k lanovce. Tedy řeknu vám v lyžákách se chodí pěkně na ...... Ale přeci jen jsme se nakonec na vrchol kopce dostaly. Pohled dolu s kopce byl pěkný. Až mně trochu zamrazilo nebyl by tu pro začátek nějaký menší kopec. Petra mi sice všechno vysvětlila a ukázala ,ale když jsem se rozjel okamžitě jsem si to namířil přesně do toho místa kam jsem nechtěl. Takže po pár metrech jsem se už válel na zemi. Jestli to někdo natáčel tak se musel bavit. První jízda byla opravdu náročná . Jízdou k vleku ,jestli se to tak dá nazvat , jsem sebou praštil ještě asi 5. Další jízdy jsem zvolil raději ještě mírnější sjezdovku . Tady jsem měl pro změnu obavy s lanovky .Měli tam pomu. A stou nemám dobré zkušenosti . Nakonec jsem to zvládnul bez problémů . Alspon něco , postupem času mně nechali sestřenky mému osudu a šli jezdit na svoje sjezdovky.Já pokračoval ve svém učení a bojoval co to šlo. A musím se pochválit , postupem času jsem začal do toho dostávat. Ale to jsem si jen namlouval , když se objevily sestřenky že mají hlad a že zajdeme to hospůdky na jídlo. Problém nastal v momentě kdy modrá sjezdovka končila a mně čekal kousek červené které se nedalo vyhnout. Byl to sice krátký úsek asi 100 m ,ale to převýšení bylo strašné. Už do předu jsem věděl že tohle nebude dobrý. Vyjel jsem opatrně dolu ,ale po chvilce jsem nabral moc velkou rychlost na to abych to zvládnul , bacil jsem jsem sebou o zem . a odpočíval . Nic se mi nestalo a to bylo hlavní takže jsem si mohl dát zasloužené pivo v restauraci a k tomu docela dobré jídlo . Horší bylo že se nám s Petrou už ani nechtělo moc zvedat .Renata byla neoblomná a trvala na tom že musíme jít ještě jezdit. A tak jsme teda vyrazily .Holky na tu svou a já taky. Nevím co mi přidali do jídla ale najednou mi to šlo mnohem lépe . Kdyby tam nebyl ten kousek červené sjezdovky mohl bych se vydat na delší úsek. Pro jistotu jsem zůstal tam kde jsem ,stačí že to budu muset překonat ještě jednou a to až se vydáme k autu. Jak jsem se postupně lepšil a zvedal si sebevědomí ,čas ubíhal . Když dorazily holky jen jsem si pomyslel ,už jedeme dolu. Jo jo nastal čas maturity. Na hraně kopce jsem se zastavil a v duchu se si hledal tu optimální trasu jak to sjedu. Takhle jsem tam stal asi 10 minut a pozoroval ostatní . Pak jsem se nadechl a vyrazil . Moje pečlivě plánovaná trasa vzala za své hned na počátku . Stejnou cestu si vybral i někdo jiný a mnohem rychlejší a taky šikovnější. Obrátil jsem to tedy na druhou stranu . Potěšilo mně že jedu kam chci a že to zatím zvládám ,to ale přešlo v okamžiku když jsem najel na nějakou bouli která mně rozhodila . Bum a už jsem na zemi. Vstal jsem a zjistil že jsem už vlastně na konci. Maturitu jsem nezvládl ,ale osobně jsem byl spokojený za takový pokrok který jsem dnes udělal . Snad se ještě dostanu tento rok na lyže abych se mohl ještě zlepšit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dadulka Dadulka | Web | 3. března 2009 v 21:23 | Reagovat

Při popisu jízdy po dálnici stovkou, abys užil krajinu, se mi okamžitě vybavila věta "Pane doktore, vy jste se zase kochal". Ale ke cti ti slouží, že jste dojeli. To já si tak užívám rychlou jízdu, že nějaké kochání krajinou mi je zpravdila ukradené... jinak gratuluju k úspěšnému zvládnutí prkýnek :o)

2 pepino pepino | 4. března 2009 v 6:21 | Reagovat

Já mám rychlou jízdu vcelku rád ,ale po dálnici nebo klasické silnici mně to nějak nebere. Zato jakmile přijde nějaký úsek plný zatáček  tak tam mně to opravdu  ba...

3 Míša Míša | E-mail | Web | 5. března 2009 v 16:11 | Reagovat

Tak tedy ke zvládnutým začátkům gratuluji!! Mě osobně přijdou sjezdovky nudné - pořád jen nahoru dolu, do toho ty nepohodlné boty, v těch vrstvách oblečení se cítím jak méďa kulička ... To běžky, to je jiná!! Jsou takové elegantní a člověk se i někam podívá :-) Bohužel mi to letos na lyže mockrát nevýšlo - většinou mi to překazila nějaká nemoc. Tak snad za rok to bude lepší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama