6.02.09

15. února 2009 v 9:56
V pátek brzy ráno mně budí bolest v krku a taky následný kašel. Krucinál ,to mně musí potkat zrovna dneska když mám jít do divadla s kamarádkou. To tam budou mít ze mně radost. No nic do večera ještě daleko,koupím si nějaké prášky a třeba to přestane.
Ale jak se dalo očekávat,tak se to nezlepšilo. Budu to muset nějak vydržet.
Do Prahy jsem vyrazil raději autem a docela to šlo ,sice se čas od času ozval kašel ,ale jinak dobrý. S kámoškou Míšou jsem se sešel přesně jak jsme si naplánovali . Ale za to u divadla na Fidlovačce jsme byli moc brzo. (asi o 45minut) Naštěstí už měli otevřeno tak jsme mohli do tepla. Dokonce měli i bary otevřený ,tak jsem si mohl dát v klidu čaj. Dokonce jsme zahlídli i Tomáše Töpfera.
Sice bylo ještě dost času do začátku ale šli jsme se již posadit. Divadlo je to opravdu krásné. Celé je dřevěné a to dokonce i sedačky pro diváky, jsou docela pohodlné. Když se k tomu přidá i dobré představení na jakém jsme byli mi(JULIE TY SJI KOUZELNÁ) máte o dobrou zábavu postaráno. Tedy pokud se vám nechce kašlat v momentech kdy se celé divadlo směje. Takže jsem si to nemohl vychutnat tak jako ostatní. Hlavně že Miška byla spokojená i když malinko naříkala že je to poněkud delší. Dokonce jsme na chvilku zapochybovali jestli už není konec ,ale kdepak byla jen přestávka. Druhá polovina představení utekla velmi rychle. Takže tet si jen počkat na ve frontě na oblečení a můžeme razit domů. Byl to dnes docela pěkný den. Tak jen doufám že zase brzy něco podnikneme .


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | E-mail | Web | 5. března 2009 v 15:55 | Reagovat

Tak kašel v divadle znám moc dobře. Kdysi jsme s kamarádem byli v divadle Kolowrat, což je mrňavé divadlo s pár řadami sedadel. A přesně - kamarádovi se chtělo pořád kašlat, navíc to byl děj o dvou hercích :-) A tak když se nenápadně snažil dozbalit pastilky na kašel (nejednou), tak se na něj ženština odvedle pohoršeně koukala. Úplně jsem to z něj cítila, jak to v sobě dusí, chudinka. A já vlastně měla něco podobného, když jsme spolu tehdy byli v divadle V Celetné na Růži pro Algernon - to taky - začali a já to v sobě dusila, až mi tekly slzy. Naštěstí to byl jen ojedinělý záchvat, takže pak už jsem se mohla na děj soustředit jaksepatří. Takže tě moc dobže chápu.

2 pepino -míše pepino -míše | 5. března 2009 v 20:08 | Reagovat

No vidíš já jsem si tenkrát ani nevšiml že bys to musela v sobě dusit. Jen si pamatuji že si byla nastydlá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama